Historie firmy JARO J. ROUSEK:Antik Rolle und Rute,Old reels and rods.

Historie továrny Rousek a později Tokoz.
Poměrně bohatá naleziště železných rud a rozsáhlé lesní komplexy ,poskytující dostatek rudy a dřeva na pálení dřevěného uhlí,předurčilo Českomoravskou oblast pro kovovýrobu.Proto v této oblasti došlo v 15. století k rozvoji železářství ,jehož vývoj kulminoval na počátku 19. století.
Polovina 19. století a především revoluční rok 1848 znamená značný útlum železářské výroby.Dalšími vlivy byl i technický rozvoj v jehož důsledku dochází k zásadním změnám v železářství.Přechází se na nové technologie kde dřevěné uhlí nahrazuje uhlí živočišné.
V důsledku útlumu železářské výroby se rozvijejí jiná odvětví ,které přinášejí obživu pro zdejší lidi.V roce 1855 vybudoval Rafael Hochner obchodník se střižním zbožím v místě dnešního Tokozu sirkárnu. sirkárna spolu s mlýnem a škrobárnou byly po několik desítek let jediné tovární provozy ve městě a jeho okolí. V roce 1880 zaměstnává sirkárna 28 dělníků.
V roce 1885 přebírá sirkárnu syn zakladatele Bedřich Hochner ,který ji v roce 1890 o třetinu rozšiřuje a vybavuje moderním strojním parkem.
Ekonomické oživení přináší přelom století . V roce 1898 je zahájen provoz na železniční trati mezi Havlíčkovým Brodem a Ždárem nad Sázavou,která byla v roce 1905 prodloužena až do Tišnova.toto dopravní spojení má významný přínos pro rozvoj výroby a pro obchod v tomto regionu.Projevuje se to i v růstu Hochnerovy sirkárny ,která v roce 1905 zaměstnává již 45 dělníků.
Zlom do tohoto rozvoje přináší rok 1910 kdy sirkárnu odkupuje firma Solo a následně zastavuje její provoz. V průběhu 1. světové války byl objekt sirkárny využíván jako zajatecká ubytovna.
Od roku 1920 začíná v objektu firma JARO ,která se specializuje na výrobu visacích zámků,drobného kovového zboží a nástrojů.
V novém ždárském provozu firma vyrábí i plechová kamna,kouřové roury a visací zámky.Firma se úspěšně rozvíjí a v roce 1921 zaměstnává 60 zaměstnanců.V roce 1925 už 120 zaměstnanců a v roce 1929 přes 130 zaměstnanců. V tomto roce je zahájena výroba stavebního kování.
V letech 1930 - 1931 dochází k význačné změně ve výrobě,která spočívá v rozšíření výrobního sortimentu o obor rybářského nářadí ,především o výrobu prutů,navijáků ,okopírovaných podle dovezených vzorů.Později přichází na trh i smekací naviják vlastní konstrukce.V polovině 30 let prožívá továrna konjunturu ,zvyšuje výrobu i zaměstnanost do takové míry ,že přechází na dvousměnný provoz.V souvislosti s tím i dochází k rozvoji podniku .
Až do počátku 2. světové války se podnik úspěšně rozvíjí.V průběhu války ,kdy dochází k uzavírání méně významných podniků ,zůstáva Rouskava a Spilarova továrna /dále Tokoz/ stále v provozu.Válečná situace přinesla i nové podněty.Nedostatek klasických materiálů na rybářské pruty musel být nahrazen a proto se začíná používat dural na výrobu oblíbených duralových prutů.
S přibližujícím osvobozením se výroba utlumuje a 15.4 je zcela zastavena. Ne však na dlouho a již 22.5 po opravách poškozené části ,byla výroba opět zahájena.
V roce 1948 dochází k znárodnění .převzetím výroby firmy SOL /výroba rybářského nářadí/,a výroby rybářských oček z Libochové u Mělníka dochází ke vzniku národního podniku Tokoz.



JARO.J.ROUSEK - Český Hardy.
Jak nazval Vlastimil Velík majitele firmy Rousek v Zámku Ždár nad Sázavou Josefa Rouska ,svého kamaráda a přítele.
Pod mocným vlivem své anglické orientace ,jeho prvních obchodních cest na zkušenou,kde se v anglických závodech učí znát metody výroby rybářského nářadí.České rybářské nářadí začíná ve svojí firmě v Zámku Ždár nad Sázavou vyrábět v třicátých letech dvacátého století kromě kovového sortimentu,který je hlavním výrobním programem firmy Rousek založené roku 1920.
Za několik let učinil v Zámku ve Ždáře Český Alnwick . Dočkal se úspěchu ve výrobě technicky tak delikátního náčiní jakým je štípaný prut a smekací naviják.Spolu s firmou SOL Děčín se stává význačným výrobcem v tuzemsku.Jejich příklad následuje několik jiných menších domácích výrobců,ale u rousků stává se to, v co nikdo nevěřil - soběstačnost v rybářském průmyslu a vývoz zboží do ciziny.
Rousek byl jedním ze zakladatelů Českého rybářského průmyslu a umožnil tak našim rybářům chytání s dokonalým a laciným českým náčiním.Je zde ještě prodáváno velice kvalitní nářadí anglické,ale za ceny přibližně třikrát vyšší.
Jako rybář byl Rousek vášnivým vyznavačem lovu pstruhů a štik.Po několika rybářských výpravách na Slovensko ho učaruje i lov královny vod Hlavatky podunajské.Pstruhovou vodu má takřka na dosah ruky.Nelze si představit ideálnější polohu pro továrnu na výrobu rybářského nářadí než je Rouskova na Zámku ve Ždáře.Položená téměř v srdci rozvodí Sázavy a několika potoků,které továrníkovi patří.Pilně je osazuje pstruhy ,jsou jeho chlloubou a rád relaxuje při rybářských vycházkách kolem nich se třpytkou nebo muškou na konci udice.Nejen pstruhové vody ,ale i četné rybníky v okolí to je jedna z dalších možností kde může snadno zkoušet své výrobky a ukazovat rybářům ideu rybářského sportu.Přemýšlí i o osazení moravských vod hlavatkou.Do Svratky vysazuje v hojném počtu lipany.
Sám zvyklý na jemné s dokonalé nářadí nemohl často pochopit jak mohou naši rybáři s opravdovým požitkem chytat na všelijaké ty klacky a záclonové šnůry. Věděl,že tyto používají z důvodu finančního a snažil se co nejvíce snížit cenu svých výrobků,aby se stali dostupnými kařdému sportovnímu rybáři. V jho hovorech probleskovala touha stát se rybářským Batou.
Firma vlastní také prodejnu v Praze ,kterou vede jeho bratr a kde nabízí k prodeji celý výrobní sortiment rybářských potřeb Fishing sport Rousek.
Od roku 1933 vydává Rousek i měsíčník Rybář ,který ale vychází pouze omezenou dobu.Je také dopisovatelem do Rybářského věstníku.
J.J.Rousek umírá mlád v roce 1936 a je pohřben na vinohradském hřbitově.Jeho pohřbu se zůčastnují všichni, kdo něco znamená v rybářském světě.
Zemskému rybářskému svazu věnuje pro vítěze 1.rybářských technických závodů konaných 28.září 1935 v Jindřichově Hradci putovní ceny - Rouskův pohár a Rouskovu mušku.Sám se těchto závodů také účastní a vyhrává,ale ceny přenechává soupeřům.
V roce 1938 je uspořádán rybářský ples v sokolovně ve Ždaře.Jeho pořadateli jsou tamní rybářský spolek a sportovní sdružení Fishing sport a za čestné předsednictvo paní Irma Rousková majitelka továrny Rousek.Dominantou rybářské výzdoby plesu se stává čtyřmetrová štika zavěšená pod strpem a v její tlamě se kymácející rybář v ruce se štípaným prutem na němž nechybí Stabil a ani třpytka.Druhou dominantní výzdobou se stává velká hvězdice sestavená z bambusových prutů.Na stěnách ozdobených všelijakým rybářským nářadím a vtipnými průpovídkami a kresbami se zastavuje návštěvníkův zrak.
Ve firmě působí i dva známý rybáři a závodníci a s panem Rouskem navštěvují rybářské závody jak v lovu ryb tak i v technice vrhání na cíl a to nejen v československu ,ale i v cizině.Pánové Bardoun a Zeman z Plzně jsou průkopníci nových rybolovných metod ,zejména v lovu na předenou.
Firma svojí výrobu nepřerušuje ani za trvání 2. světové války.Po válce pokračuje výrobu ,ale i zlepšuje kvalitu i kvantitu své výroby.Tak nadále pokračuje pod stejným názvem Rousek a stává se největším dodavatelem rybářských potřeb do obchodní sítě. V roce 1946 doráží do Ždáru velká zásilka tonkinu z Indočíny a začíná naplno sériová výroba štípaných prutů.Firma expeduje do USA,Belgie,Bulharska,Francie ,Holandska ,Irska,Norska ,Švédska,Švýcarska,Tunisu,Jižní Afriky a Austrálie jak hlásá dobový leták.
V roce 1948 je firma znárodněna a přejmenována na TOKOZ .Znak zůstává jen pouze místo nápisu Rousek je nápis Tokoz.V období normalizace se mění celý znak Tokozu.
PřekladačZ: česky Do: anglicky

Přeložit text nebo webovou stránkuHistorie továrny Rousek a později Tokoz.
Poměrně bohatá naleziště železných rud a rozsáhlé lesní komplexy ,poskytující dostatek rudy a dřeva na pálení dřevěného uhlí,předurčilo Českomoravskou oblast pro výrobu kovů..Proto v této oblasti došlo v 15. století k rozvoji železářství ,jehož vývoj kulminoval na počátku 19. století.
Polovina 19. století a především revoluční rok 1848 znamená značný útlum železářské výroby. Vlivem byl i technický rozvoj v jehož důsledku dochází k zásadním změnám v železářství.Přechází se na nové technologie kde dřevěné uhlí nahrazuje uhlí živočišné.
V důsledku útlumu železářské výroby se rozvijejí jiná odvětví ,které přinášejí obživu pro zdejší lidi.V roce 1855 vybudoval Rafael Hochner obchodník se střižním zbožím v místě dnešního Tokozu sirkárnu. sirkárna spolu s mlýnem a škrobárnou byly po několik desítek let jediné tovární provozy ve městě a jeho okolí. V roce 1880 zaměstnává sirkárna 28 dělníků.
V roce 1885 přebírá sirkárnu syn zakladatele Bedřich Hochner ,který ji v roce 1890 o třetinu rozšiřuje a vybavuje moderním strojním parkem.
Ekonomické oživení přináší přelom století . V roce 1898 je zahájen provoz na železniční trati mezi Havlíčkovým Brodem a Ždárem nad Sázavou,která byla v roce 1905 prodloužena až do Tišnova.toto dopravní spojení má významný přínos pro rozvoj výroby a pro obchod v tomto regionu.Projevuje se to i v růstu Hochnerovy sirkárny ,která v roce 1905 zaměstnává již 45 dělníků.
Zlom do tohoto rozvoje přináší rok 1910 kdy sirkárnu odkupuje firma Solo a následně zastavuje její provoz. V průběhu 1. světové války byl objekt sirkárny využíván jako zajatecká ubytovna.
Od roku 1920 začíná v objektu firma JARO ,která se specializuje na výrobu visacích zámků,drobného kovového zboží a nástrojů.
V novém ždárském provozu firma vyrábí i plechová kamna,kouřové roury a visací zámky.Firma se úspěšně rozvíjí a v roce 1921 zaměstnává 60 zaměstnanců.V roce 1925 už 120 zaměstnanců a v roce 1929 přes 130 zaměstnanců. V tomto roce je zahájena výroba stavebního kování.
V letech 1930 - 1931 dochází k význačné změně ve výrobě,která spočívá v rozšíření výrobního sortimentu o obor rybářského nářadí ,především o výrobu prutů,navijáků ,okopírovaných podle dovezených vzorů.Vlivem vývoje ve výrobě přichází na trh i smekací naviják vlastní konstrukce.V polovině 30 let prožívá továrna konjunturu ,zvyšuje výrobu i zaměstnanost do takové míry ,že přechází na dvousměnný provoz.V souvislosti s tím i dochází k rozvoji podniku .
Až do počátku 2. světové války se podnik úspěšně rozvíjí.V průběhu války ,kdy dochází k uzavírání méně významných podniků ,zůstáva Rouskava a Spilarova továrna /dále Tokoz/ stále v provozu.Válečná situace přinesla i nové podněty.Nedostatek klasických materiálů na rybářské pruty musel být nahrazen a proto se začíná používat dural na výrobu oblíbených duralových prutů.
S přibližujícím osvobozením se výroba utlumuje a 15.4 je zcela zastavena. Ne však na dlouho a již 22.5 po opravách poškozené části ,byla výroba opět zahájena.
V roce 1948 dochází k znárodnění .převzetím výroby firmy SOL /výroba rybářského nářadí/,a výroby rybářských oček z Libochové u Mělníka dochází ke vzniku národního podniku Tokoz.



JARO.J.ROUSEK - Český Hardy.
Jak nazval Vlastimil Velík majitele firmy Rousek v Zámku Ždár nad Sázavou Josefa Rouska ,svého kamaráda a přítele.
Pod mocným vlivem své anglické orientace ,jeho prvních obchodních cest na zkušenou,kde se v anglických závodech učí znát metody výroby rybářského nářadí.České rybářské nářadí začíná ve svojí firmě v Zámku Ždár nad Sázavou vyrábět v třicátých letech dvacátého století kromě kovového sortimentu,který je hlavním výrobním programem firmy Rousek založené roku 1920.
Za několik let učinil v Zámku ve Ždáře Český Alnwick . Dočkal se úspěchu ve výrobě technicky tak delikátního náčiní jakým je štípaný prut a smekací naviják.Spolu s firmou SOL Děčín se stává význačným výrobcem v tuzemsku.Jejich příklad následuje několik jiných menších domácích výrobců,ale u rousků stává se to, v co nikdo nevěřil - soběstačnost v rybářském průmyslu a vývoz zboží do ciziny.
Rousek byl jedním ze zakladatelů Českého rybářského průmyslu a umožnil tak našim rybářům chytání s dokonalým a laciným českým náčiním.Je zde ještě prodáváno velice kvalitní nářadí anglické,ale za ceny přibližně třikrát vyšší.
Jako rybář byl Rousek vášnivým vyznavačem lovu pstruhů a štik.Po několika rybářských výpravách na Slovensko ho učaruje i lov královny vod Hlavatky podunajské.Pstruhovou vodu má takřka na dosah ruky.Nelze si představit ideálnější polohu pro továrnu na výrobu rybářského nářadí než je Rouskova na Zámku ve Ždáře.Položená téměř v srdci rozvodí Sázavy a několika potoků,které továrníkovi patří.Pilně je osazuje pstruhy ,jsou jeho chlloubou a rád relaxuje při rybářských vycházkách kolem nich se třpytkou nebo muškou na konci udice.Nejen pstruhové vody ,ale i četné rybníky v okolí to je jedna z dalších možností kde může snadno zkoušet své výrobky a ukazovat rybářům ideu rybářského sportu.Přemýšlí i o osazení moravských vod hlavatkou.Do Svratky vysazuje v hojném počtu lipany.
Sám zvyklý na jemné s dokonalé nářadí nemohl často pochopit jak mohou naši rybáři s opravdovým požitkem chytat na všelijaké ty klacky a záclonové šnůry. Věděl,že tyto používají z důvodu finančního a snažil se co nejvíce snížit cenu svých výrobků,aby se stali dostupnými kařdému sportovnímu rybáři. V jho hovorech probleskovala touha stát se rybářským Batou.
Firma vlastní také prodejnu v Praze ,kterou vede jeho bratr a kde nabízí k prodeji celý výrobní sortiment rybářských potřeb Fishing sport Rousek.
Od roku 1933 vydává Rousek i měsíčník Rybář ,který ale vychází pouze omezenou dobu.Je také dopisovatelem do Rybářského věstníku.
J.J.Rousek umírá mlád v roce 1936 a je pohřben na vinohradském hřbitově.Jeho pohřbu se zůčastnují všichni, kdo něco znamená v rybářském světě.
Zemskému rybářskému svazu věnuje pro vítěze 1.rybářských technických závodů konaných 28.září 1935 v Jindřichově Hradci putovní ceny - Rouskův pohár a Rouskovu mušku.Sám se těchto závodů také účastní a vyhrává,ale ceny přenechává soupeřům.
V roce 1938 je uspořádán rybářský ples v sokolovně ve Ždaře.Jeho pořadateli jsou tamní rybářský spolek a sportovní sdružení Fishing sport a za čestné předsednictvo paní Irma Rousková majitelka továrny Rousek.Dominantou rybářské výzdoby plesu se stává čtyřmetrová štika zavěšená pod strpem a v její tlamě se kymácející rybář v ruce se štípaným prutem na němž nechybí Stabil a ani třpytka.Druhou dominantní výzdobou se stává velká hvězdice sestavená z bambusových prutů.Na stěnách ozdobených všelijakým rybářským nářadím a vtipnými průpovídkami a kresbami se zastavuje návštěvníkův zrak.
Ve firmě působí i dva známý rybáři a závodníci a s panem Rouskem navštěvují rybářské závody jak v lovu ryb tak i v technice vrhání na cíl a to nejen v československu ,ale i v cizině.Pánové Bardoun a Zeman z Plzně jsou průkopníci nových rybolovných metod ,zejména v lovu na předenou.
Firma svojí výrobu nepřerušuje ani za trvání 2. světové války.Po válce pokračuje výrobu ,ale i zlepšuje kvalitu i kvantitu své výroby.Tak nadále pokračuje pod stejným názvem Rousek a stává se největším dodavatelem rybářských potřeb do obchodní sítě. V roce 1946 doráží do Ždáru velká zásilka tonkinu z Indočíny a začíná naplno sériová výroba štípaných prutů.Firma expeduje do USA,Belgie,Bulharska,Francie ,Holandska ,Irska,Norska ,Švédska,Švýcarska,Tunisu,Jižní Afriky a Austrálie jak hlásá dobový leták.
V roce 1948 je firma znárodněna a přejmenována na TOKOZ .Znak zůstává jen pouze místo nápisu Rousek je nápis Tokoz.V období normalizace se mění celý znak Tokozu.

Označení Rousek
do konce roku 1934 znak navijáku s nápisem Fishing sport
od počátku roku 1935 znak ve tvaru ryby s nápisem Rousek